Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přejít přímo na obsah stránky

Vysoké Mýto

oficiální stránky města

Dnes je středa 13.12.2017

Historie firmy Sodomka


Pohled do historie firmy Sodomka

V obci Krouna se manželům Sodomkovým narodil 2. 11. 1865 syn Josef. Jeho dětství nebylo příliš radostné. Brzy mu zemřela matka a jeho otec, krupař, neměl na výchovu syna mnoho času. Josef se v roce 1882 vyučil v Cholticích u Chrudimi kolářem a po několik let ještě u svého mistra pracoval. Jak bylo tehdy zvykem, odešel na zkušenou k různým zaměstnavatelům, např. v Jihlavě, Praze a Trutnově, kde získal mnoho znalostí ve svém řemesle. V roce 1895 se usadil ve Vysokém Mýtě a v pronajatých prostorách založil firmu "První východočeská výroba kočárů Josefa Sodomky". I když se zpočátku zabýval spíše opravami kočárů, landaurů, potahových vozů a sání, později započal také s jejich výrobou. V roce 1897 zakoupil díky jmění své manželky Kateřiny, která se starala o zakázky, vyřizování objednávek a účetnictví, dům č.p. 101 a na výrobní ploše 92 m2 s pěti dělníky položil základy podniku. Důležitým mezníkem byl rok 1905, kdy zakoupil Sodomka parní stroj, který sám obsluhoval a tím došlo k přeměně řemeslné dílny na továrnu. Výroba probíhala většinou podle individuálních přání zákazníků a měla stále vzrůstající tendenci. V roce 1906 se zvýšila produkce oproti roku 1905 na více než dvojnásobek.

Obvykle se vyrábělo podle náčrtu a sestavených výkresů v měřítku 1:1. Hlavním materiálem bylo dřevo, výrobky měly kovové většinou pouze výztuhy a zdobení. Povrchová úprava byla následující: Podklad - dřevěná kostra se dotvarovala lipovým dřevem, potáhla se lněnými a pružným plátnem, které se namočilo do teplého rozvařeného klihu. Veškerý nátěr se prováděl ručně, štětcem. Podklad se natmelil, nalakoval brusným emailem, vybrousil a znovu naemailoval. Po lehkém přebroušení se naposledy lakovalo průhledným vrchním lakem. Tato práce vyžadovala bezprašnost prostředí, dělníci proto chodili ve vodě, vysvlečení do půli těla.
Sodomka postupem času získává dobré jméno, a to nejenom pro dobrou kvalitu výrobků, ale i pro jejich poměrně nízkou cenou. Až do 1. světové války se výroba slibně rozvíjí, zvětšují se prostory i počty dělníků. V polovině roku 1914 je v továrně již kolem padesáti zaměstnanců. Následný válečný konflikt však přinesl podniku stagnaci. Většina dělníků odešla na frontu a sám Sodomka pracoval od léta roku 1916 jako voják - dělník v mladoboleslavské firmě Laurin & Klement, zatímco jeho manželka obstarávala řízení továrny. Po vzniku Československé republiky se Sodomka vrací ke své práci, ale o jeho výrobky je minimální zájem. Poválečná krize a postupný nástup automobilismu znamená pro továrnu téměř bankrot. Kolem roku 1925 výroba kočárů definitivně upadá, počet zaměstnanců se snižuje na pouhé čtyři a nutnost změny výrobního programu je více než nutná. V květnu tohoto roku se vrací z praxe u firmy Laurin & Klement syn Josef. Přináší si s sebou nadšení pro automobily a postupně se mu podaří přesvědčit svého otce, aby v továrně začali vyrábět karoserie pro osobní vozy.

Když se v květnu 1925 vrátil jednadvacetiletý Josef Sodomky z praxe u firmy Laurin & Klement domů, do Vysokého Mýta, nikdo ze zaměstnanců skomírající továrny na kočáry a sáně nevěřil, že by jim k opětovnému úspěchu na trhu mohlo pomoci karosování automobilů. První zakázkou bylo v září 1925 zhotovení karoserie na osobní automobil na podvozku Praga Mignon pro vysokomýtského podnikatele Jana Šplíchala. Protože chyběly zkušenosti i odborní pracovníci, výroba probíhala pod dohledem zaměstnance z mladoboleslavské „Laurinky“. Od roku 1926 se začalo s výrobou nákladních a užitkových karoserií. Vše bylo vytvářeno podle individuálních zakázek a dodací lhůta byla velmi krátká. V únoru 1927 firma obdržela první zakázku na limuzínu a od této doby patřily luxusní automobily k důležité součásti továrny. Zásadním mezníkem byl však následující rok a výroba prvního autobusu na podvozku Škoda 125 s kapacitou 14 míst k sezení. Produkce autobusů se později stala nejvýznamnějším artiklem vyráběným ve Vysokém Mýtě. Sodomka byl však spíše milovníkem elegantních automobilů. V roce 1929 „spatřil světlo světa“ první kabriolet, a to na podvozku Praga. Ani velká hospodářská krize na počátku 30. let nezabránila vzrůstající tendenci výroby u „Sodomků“. Nutností se stalo rozšiřování výrobní plochy závodu a také pozvolné přecházení z kusové výroby na sériovou. Třicátá léta byla ve znamení originálních a nádherných karosérií, které byly oceňovány na mnoha soutěžích elegance v Československu i za jeho hranicemi. O oblíbenosti Sodomkových vozů svědčí i to, že odběrateli byly vážené osoby té doby, např. herec Jan Werich, podnikatel Tomáš Baťa či manželka československého prezidenta Hana Benešová. Za nejkrásnější vozidla, která opustila bránu závodu v letech 1939 - 1941, je považováno sedm automobilů s označením Aero 50 Dynamik. Tato malá speciální série kabrioletů s otevřenou proudnicovou karosérií, zakrytými předními i zadními koly, kapkovitými blatníky a velmi luxusním vybavením interiéru je ukázkovým dokladem stylistického mistrovství jejich tvůrce.
Druhá světová válka nejprve citelně ochromila výrobu osobních vozidel a později ji zcela zastavila. Více se prosazovaly autobusy a účelové karoserie, např. nákladní či sanitní vozy, pojízdné kanceláře a další. Ihned po skončení válečného konfliktu se Sodomka snažil opět pokračovat ve slibně nastartované předválečné výrobě elegantních automobilů. Až na několik kusů se mu to již nepodařilo. Jedním z poválečných úspěchů byla výroba slavného Tatraplánu, o němž je napsáno podrobně v samostatném článku. Počátkem března 1948 byla na Josefa Sodomku uvalena národní správa a ač zůstal v závodě jako technický vedoucí, KSČ mu připravila jen těžce snesitelnou atmosféru. O několik měsíců později došlo ke sloučení karosářských podniků pod společným jménem Karosa. V roce 1950 byl Sodomka doslova „vyštván“ z továrny, poté, kdy jej Státní bezpečnost obvinila z hospodářských deliktů a pokusu o útěk do zahraničí. I když byl po více než roce vyslýchání nakonec osvobozen, do „svého“ podniku se již nemohl vrátit.